Při mých cestách na Bali se mi líbí velké množství usmívajících se lidí. Kamkoliv přijdu, kdekoliv jdu, lidé se na mě usmívají, přejí krásný den. Ptají se jak se mám.
A to vše prostě jen tak. Je to v jejich povaze. Jsou prostě usměvaví a přátelští.
Určitě všichni znáte tento krátký popis úsměvu: „Úsměv nestojí nic a přináší mnoho. Obohacuje toho, kdo přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo dává. Trvá jen chvilku, ale vzpomínka na něj je věčná. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něho obešel, ani tak chudý, aby ho nemohl darovat. Úsměv přináší štěstí. Ve starostech je oporou, je znakem přátelství. V únavě přináší odpočinek, ve smutku potěchu a pro každou bolest je lékem. Je dobré, že ho není možno koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu od chvíle, kdy se dává. Kdybys někoho potkal a on neměl pro tebe úsměv, i když na něj čekáš, buď velkodušným a oblaž ho svým úsměvem ty. Protože nikdo tak nepotřebuje úsměv, jako ten, kdo ho nemá pro druhé. “
Na Bali to hodně souvisí i s jejich filosofií. S jejich pohledem na svět. Oni vědí, jak je úžasný život. Jak je důležité nenechat si vzít svou vnitřní pohodu a své nastavení. Když se někdo zrovna neusmívá, tak má možná jen špatný den. A když se oni na něj usmějí, tak mu ho zpříjemní a on se pak začne usmívat třeba taky. Anebo aspoň ta jeho špatná nálada bude menší a snesitelnější. Moc se mi ten jejich pohled na svět líbí. Je příjemné všude kolem sebe potkávat milé a usměvavé lidi, kteří vás zdraví jako své staré známé.
Kdykoliv se pak vrátím zpět do Evropy, tak je to takový malý šok. Lidé jsou tady moc vážní. Neusmívají se. Spíš se mračí. Byl jsem včera den po návratu na obědě v restauraci a všichni se tvářili, tak nějak moc důležitě a vážně. Rád se na lidi kolem sebe usmívám, i v běžném životě. Kamkoliv jdu. Jejich reakce je nejdříve překvapená, někdy se i rozhlíží kolem sebe, komu je úsměv vlastně určen. A pak přichází odpověď, nejdříve nejistý náznak úsměvu, který rychle přechází v krásný úsměv, při kterém se rozzáří oči. Líbí se mi toto chvilkové spojení s lidmi. Předání si vzájemné lásky a úcty k druhé bytosti. Když se na sebe budeme usmívat, budeme se cítit příjemněji. My si vytváříme pocit, jaký máme sami ze sebe, ze svého dne, svého života. Proč se tedy brát tak moc vážně a důležitě? Proč se mračit na všechny kolem nás? Co tak hrozného se nám děje, že nemáme sílu se usmívat? Když se budeme na všechny kolem nás usmívat, tak se náš život díky úsměvu rozzáří mnohem víc. A pak si můžeme nést svůj úsměv kamkoliv půjdeme a bude nám krásně.
Tak si pojďme dát takovou malou výzvu. Usmívejte se na lidi kolem sebe. Když přijdete někam, kde se lidi mračí, a je jedno jestli to je v práci, na úřadu, v obchodě, usmívejte se na ně. Nakažte je svým úsměvem. Uvidíte, že se rozzáří nejen váš život. Zkuste to.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz