Všimli jste si někdy, jak lidé mají neustále potřebu se proti něčemu vymezovat? Svůj názor hájí různě, vystavují červené karty, nebo naopak houfně nakupují stará vajíčka. Demonstrují, podepisují petice, opozice, dělají pochody, stávky, antistávky. Nebo mluví o pokoře, či nepokoře. Vytahují zákony morální, duchovní, karmu a bůhví co ještě. Přemýšleli jste někdy proč?
Všichni jsme se o tom bavili na kurzu a vždy to tam pěkně rozebíráme. Vždy si uvědomuji, že pokud má někdo potřebu se pořád k něčemu vyjadřovat, tak mluví především Sám o sobě. O nikom jiném. Pokud mě naštve prezident, který byl demokraticky zvolen, můj soused, nebo životní partner, vždy mi jen hraje a nastavuje zrcadlo.
A co můžu udělat? Můžu po něm mrštit vajíčkem a ukázat mu červenou kartičku? Můžu! Ale co z toho mám? On mi ať už vědomě, nebo nevědomě, nastavil jen a pouze zrcadlo. A já to buď pochopil, nebo nepochopil. Když to pochopím, pak se musím jen otcovsky usmát, stejně jako se usměje otec na pískovišti, když vidí tragédii rozšlápnuté bábovky svého syna a vše je v pořádku. Když to nepochopím, pak mi má zablikat alarm v mé hlavě. Ten volá „dušičko drahá, je tu problém, Tvůj problém, tak s ním něco dělej“. No a buď to vezmeme jako krásnou možnost se učit a růst a problém odhalíme, zpracujeme si ho a vyčistíme. (Pak v duchu, či nahlas poděkujeme svému zrcadlu za toto krásné divadlo zvané život).
Anebo ve své iluzi nepochopíme nic, a začneme jednat na základě získaných rodinných a společenských vzorců. Vykřikujeme nahlas či potichu o morálce, přikázáních, pokoře, karmě, v domnění že zrcadlo se přece změní a přestane nám to hrát. Někdy si hodíme tím vajíčkem, máváme červenou kartičkou, nebo morálně (naštěstí už ne fyzicky) dotyčné zrcadlo zkoušíme ukřižovat. A proč? Protože jsme nepochopili, že je to jen a jen naše zrcadlo. Nepochopili jsme, že my jsme jediní tvůrci svých životů a děje se nám jen to, co si do životů pustíme. Pak se nám situace v různých formách vracejí stále znovu a znovu, dokud je nepochopíme.
Proto zkusme méně řešit všechny konspirační teorie, levicové, pravicové, duchovní i neduchovní a zkusme více žít. Zkusme raději než trávit hodiny na internetu pročítáním diskuzí a příspěvků, kde většina komentářů reaguje spíš negativně trávit na sluníčku, v lese, nebo třeba procházkou kolem domu. Zaměřujte se na hezké věci, byť maličkosti. Na hezký mrak, ptáka letícího nad vaší hlavou, nebo děti skákající v kaluži.
Čím víc věcí uvidíte kolem sebe krásných, tím víc krásy uvidíte ve svém životě jako takovém.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz