Mód oběti - ten stav známe všichni. „Ubližuje mi. Nerozumí mi. Nechápe mne. Jsem na všechno sám. Dělám pro ně maximum a takhle se mi odvděčili. Pro dobrotu na žebrotu. Jsem to, ale blbec, vždycky udělám stejnou chybu a uvěřím jim. Musím pomáhat ostatním, aby bylo pomoženo mně.“
Děláme dobré skutky a čekáme, kdy se nám život odvděčí. Věříme, že se to jednoduše musí dít, musí to mít nějaký smysl a určitě někdy v budoucnu bude lépe. Anebo už ani nevěříme, že bude lépe, prostě život je nespravedlivý a musím se s tím nějak poprat a vydržet to. Žijeme tuto iluzi někdy i celý život a umíráme s myšlenkou na to, jak jsme chtěli žít a nežili jsme. Litujeme více toho, co jsme neudělali, než toho, co jsme udělali. (viz. kniha - Čeho před smrtí nejvíce litujeme)
Držíme si v sobě křivdy. Nemluvíme s lidmi, o kterých si myslíme, že nám ublížili. A přehráváme si stále dokola svá selhání. Cítíme se paralyzováni a často máme pocit, že už nám nezbývá žádná energie na plnění tzv. snů. Pokračujeme den za dnem. Až se něco stane. Buď nějaký silný pozitivní, nebo ještě častěji silný negativní zážitek, který nás probere. A my si řekneme. A dost, už stačilo, chci začít skutečně žít. To, vše co jsme popsali, spadá do stavu bytí, který nazýváme mód oběti. V naší společnosti je velice snadné být obětí. Možná je to dokonce i žádoucí.
Oběť si oddělá svoje, nadává maximálně u piva, a nikdy v sobě nenajde dost energie pro to, aby něco změnila. V podstatě jsou tímto módem většinou postihnuti slušní a hodní lidé, kteří se snaží žít správně a čestně a tím si ještě více naplňují své programy, že grázlové se mají lépe, než oni. Jenže ono to není o tom, kdo je hodný a kdo grázl, ale o tom, jaké nastavení a bloky máme v sobě. Vzhledem k tomu, že tento stav je tak rozšířený, vždy se najde někdo, kdo nás polituje, zanadává si s námi na manžela nebo manželku, případně na šéfa nebo někoho jiného. Pomůže nám potvrdit, že my jsme ti správní a čestní a že oni jsou ti zlí a nespravedliví. Takovéto rozhovory nás vždy na chvilku utěší a někdy i potěší.
Ale to prázdno. To děsivé prázdno uvnitř. Ten tenký hlásek, že žít se dá jinak, ten se umlčet nedá. Ale kdyby to přece bylo tak snadné žít šťastně, tak by tak žil každý, ne? Takže ono to nebude tak jednoduché a bůh ví, zda je to vůbec možné. A kdoví zda ti šťastně se usmívající lidé z novin nebo internetu skutečně šťastní jsou. Asi spíš ne. Takže o co se vlastně snažit? Někdy v sobě dokážeme zažehnout plamínek nadšení a chceme žít jinak, pustíme se třeba do nového projektu. Cítíme se, že skutečně žijeme. Těšíme se, až ráno vstaneme a budeme pokračovat. Usmíváme se jen tak. Prostě nás baví žít. Na to se nám často dostane od přátel i rodiny, kteří jsou postihnuti podobným módem oběti, jako my předtím, dostane ujištění, že to nebude tak hladké, že se máme vrátit nohama zpátky na zem a vůbec, je krize.
A tak ten plamínek necháme zase pomalu uhasínat a vracíme se znova do toho protivného prázdna. Ale kdo vlastně žije podle svých představ, že? Asi to tak má být.... Opravdu? Život může být jiný. Může být tvořivý. A nemusíme být oběti. Můžeme být tvůrci. Můžeme být vědomí tvůrci svého života. Tito lidé mají v sobě světlo a žár, mají energii, uskutečňují své sny. Už pochopili iluzi módu oběti. To však neznamená, že už do něj nikdy nespadnou. Dokážou ho však rychle identifikovat a dostat se z něj opět ven. Už ví a vidí. Ví, že mají vždy volbu. Že si vždy mohou vybrat, jak budou myslet a co budou cítit. A také si mohou zvolit směr.
Neznamená to, že už se před nimi neobjeví žádná překážka (ale nemusí) a že jsou od rána do večera vysmátí (ale mohou). Ví, že si tyto situace sami přitahují svým nastavením a pokud se jim nelíbí, umí je změnit a vytěžit z nich maximum pro svůj růst a učení. Už to není: „Musí to tak být, asi je správně, že se to děje.“ Ale už je to: „Aha, tohle si dělám proto, abych pochopil to a to. Aha, chápu. Má to souvislost s tímto a tímto. Vyřeším si to a to.“ Vyřešeno. „Aha, už to nepotřebuji.“ Nastává změna situace. A tvůrce dál tvoří život dle svých přání.
Chcete být tvůrce? Chcete zažít jaké to je, když záříte a vaše světlo se šíří. Kdy pomáháte, ale už za to nic nepožadujete. Kdy milujete a neočekáváte nic nazpátek. Kdy pracujete, protože vás to těší a líbí se vám vaše práce?
Na kurzu TKDM zažijete na vlastní kůži jaké to je být tvůrcem a získáte nástroje proto, abyste zatočili s módem oběti ve svém běžném životě a stali jste se vědomým tvůrcem. Tedy tvůrcem, který chápe situace ve svém životě a ví, že na ně má svým nastavením vliv. A své nastavení může kdykoli změnit a tím změnit i situaci.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz