Dotkneš se mé ruky a mnou projede něco, co jsem nikdy necítila. Ale věděla jsem, že to existuje. Nevím proč, ale vždy jsem hledala tento pocit, byl tak skutečný, i když nikdy nepoznaný. Bylo to jako dotknout se celého Vesmíru, vše ve mně se rozšířilo a rozehřálo. Byla jsem fascinovaná. Zvědavě a malátně z té intenzity jsem se na tebe podívala. Vidím, že nejsem překvapená tou intenzitou jen já. Vzal jsi do ruky celou mou dlaň a já zažívala nový ohňostroj pocitů. Jakoby každé místečko na mé ruce bylo poseto milionem bodů, přičemž dotek každého z nich vyvolal úplně nové emoce. Emoce stvořené z hloubky poznání, rozšířeného vědomí i vzrušení.
Nevnímám čas, nevnímám okolí, vnímám jen každý jednotlivý dotek a zároveň všechny dohromady. Nikdy bych nevěřila, že dokážu rozeznat tak drobné nuance doteku. Dívám se na naše ruce. Občas přivřu oči nebo stisknu tvou ruku silněji, to když je síla prožitku tak intenzivní, že přesahuje mé tělo i mysl. Nerozumím tomu, co dokážou tvé jemné doteky. Ale vlastně, pro tuto chvíli tomu rozumět nepotřebuji. Už mnohokrát se někdo mých rukou dotýkal, něžně i vášnivě. Vždy to bylo příjemné i vzrušující, ale nikdy takové. Podívám se ti do očí. Nevím, jak dlouho tento pohled trvá. Možná hodiny, možná minuty, možná jen sekundy. Nevím. Čas přestává existovat. V jejich hloubce vidím nekonečnost Vesmíru, celé galaxie. Vidím tam příběhy z dávných i budoucích dob. Vnímám hloubku tvé duše. Jsem fascinovaná tím, jak je nádherná – jemná, zraněná a zároveň silná a léčící. Vidím světlo a obrazy tak neskutečné, že je nedokáži slovy popsat. A má duše se roztančila.
Cítím se tak naplněně jako nikdy předtím. Cítím, jak jsem celistvá. Na malý okamžik si uvědomuji tu omezenost, kterou nás svazuje pobyt ve fyzickém těle. Cítím, že jsme přece už museli splynout, dávno, před minutou, hodinou, nebo tisíciletím? Jen ten mikrometr mezi námi je pořád ta vzdálenost našich těl. Můj dech se zrychluje, srdce mi tluče vášní. A přitom mám pocit, že zapomínám dýchat. Chvílemi se mi zdá, že vůbec nedýchám. Naše těla splynula v jedno fyzicky. A přitom mě stále držíš jen za ruku a díváš se do mých očí. Směs pohybů, vášně. Krev pulzuje celým tělem. Extáze. Nechápu, jak je to možné. Snažím se to pochopit. Přejedeš svými prsty po těch mých a to mě vrací zpátky do intenzivního plného prázdna, ve kterém je vše i nic zároveň.
Usmíváš se, pomalu pouštíš mou ruku a já se vracím zpátky na zem. Začneš mi vyprávět příběh o kvantování, o tom, že tyto prožitky jsou lidem dostupné, že mohou v sobě probudit neuvěřitelnou sílu lásky, která je tou nejsilnější tvořící energií. Ukazuješ mi, jak se to dělá. Začínám cítit hřejivé teplo. Jde mi to, zkouším posílat kvantové vlny, jak říkáš tomu, když se energie spojí se záměrem, čímž se vědomě otevře kvantové pole a jde v tuto chvíli změnit jeho informační nastavení. Vysvětluješ mi spojení kvantové vlny a práce s naší životní sexuální energií.
S touto energií pracuje například i tantra, ale to, co děláš, tantra není. Ve spojení s kvantováním jsi mi ukázal tu jednoduchost bez zbytečných iluzí. Žádné zdržování se dlouhým cvičením. V tady a teď už je vše. Už umíme vše. Nepotřebujeme zastaralé techniky a přístupy. Nepotřebujeme dlouho trpět, abychom se posunuli dál. Můžeme i s utrpením pracovat vědomě a pozvednout sami sebe. Pomocí kvantování si můžeme vytvořit ve své realitě cokoliv, co se týká všech oblastí našeho života, ať už ve vztazích nebo v práci či po zdravotní stránce. Svět se zrychluje a vývoj lidstva též. Když si dovolíme zpracovat své bloky a strachy, posune se náš vnitřní vývoj mílovými kroky dopředu. A přitom o nic nepřicházíme. Emoce v různých podobách prožíváme, silně i slabě, jak by to bylo i bez kvantování. Ale s kvantováním je ten proces rychlejší, intenzivnější a plný vědomého tady a teď.
Sedíme naproti sobě. Mohli bychom se dotýkat, ale nedotýkáme. Přesto tě cítím na svém těle. Pak v sobě. Cítím spojení. Je to jakoby se milovalo naše tělo i duše zároveň v jediném pohledu. Dovoluji si cítit víc... Zažívám ještě silnější hloubku i mělčiny... Cítím vděčnost za to, co vše můžu cítit... Mizíš mi na chvíli ze života, získávám tím prostor pro práci na sobě, na svém strachu, na svých blocích. Čeká mě zajímavá a intenzivní cesta. Ale o té ti povím někdy jindy. ...pokračování příště...
S láskou, www.kvantovaterapie.cz