„Jsem něžný, jsem krutý, ale jsem život. Pláčeš? I v slzách je síla. Tak jdi a žij.“ – John Lennon
Tragédie v životě se většinou nedějí jen tak, často býváme upozorňováni, že nežijeme v souladu sami se sebou, něžněji. Nejprve drobnými šťouchanci, později většími. Pokud stále nechceme slyšet nebo vidět, tak přijde něco, co nás srazí ke dnu. Na dně buď můžeme zůstat a zoufat si, jak je k nám život nespravedlivý. I přesto, že k nám je velice přívětivý a dává nám šanci posunout se dál. Nebo se můžeme zvednout. Zvedat se ze dna je paradoxně snazší, než se může zdát. Už jen proto, že většinou už nemáme co ztratit, tak začneme konečně jednat s odvahou a dělat to, co skutečně chceme. Jde to ale i jinak.
Vědomý tvůrce je citlivý vůči něžným náznakům života a tak často sjednává nápravu okamžitě. Může se tak zdát, že je to takové dítě štěstěny. Jediný rozdíl je však v tom, že aktivně tvoří svůj život a tvoří ho za pochodu. Nečeká, až bude ke změnám donucen, ale dělá je v průběhu. Pokud už jste na dně, tak vstaňte a začněte to dělat jinak. Nikdy není pozdě začít život žít a tvořit vědomě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz