Jak nejlépe dosáhneme úspěchu v tom, co nás právě zajímá? Je jedno, jestli se budeme bavit o zdraví, duchovním růstu, vztazích nebo hojnosti. Základem je DĚLAT POSTUPNÉ KROKY. Začít si hrát s tvořením malých přání.
Proč?!? S velkými to snad nefunguje? Samozřejmě že funguje. Pokud ale začneme s těmi malými, tak splníme jednu ze základních podmínek této krásné hry. A to lehkost, hravost a nezaujatost k výsledku tohoto způsobu tvoření. Cíle, které nejsou pro nás tak moc důležité totiž nejsou tak moc zatížené strachem a pochybami. Pokud má někdo vážně nemocný být uvolněný a hravý tak se to opravdu jen lehce řekne, ale velmi těžce z ničeho nic udělá. Když však začneme u těch cílů, které nejsou až tak důležité, jsme více schopni věřit tomu, že to dokážeme. Ostatně parkovací místo si dnes umí vytvořit prakticky každý.
Z důvěry pramení víra. K tomu, abychom mohli úspěšně tvořit, je důvěra naprosto nezbytná. Ono obojí, důvěra a víra nám totiž pomáhají rozvinout naše vlastní správná přesvědčení. Jenže s důvěrou to hlavně zpočátku bývá vnitřní boj. Náš rozum, který buduje jen na svých dřívějších zkušenostech, se snaží náš nový postoj neustále bojkotovat. Rozum se nás snaží přesvědčit, že celá tato teorie nemůže vůbec fungovat. Ale s každým malým úspěchem mu vytváříme nové zkušenosti a on se postupně přesvědčuje, že toto vše reálné vlastně může být.
Na úspěchu je úžasné to, že díky rostoucímu sebevědomí přitahujete další úspěchy. Rozum pravdivě vnímá jen to, čemu rozumí a co doopravdy prožil, proto nevěří zázrakům. Naopak se je snaží nepřipouštět a pokouší se je zmařit a zabránit změnám. Naše představy určují, co se smí a nesmí v našem životě. A naše staré představy jsou většinou takové, že nedokážeme uvěřit svým velkým snům a přáním, vždyť jsou přece nereálné. Ale znáte to pořekadlo, že i štěstí se občas unaví? Snažíme se přesvědčit, že to, že nám něco vyšlo, je vlastně jen náhoda. Ale jakmile je těchto náhod víc a víc, začínáme věřit, že opravdu máme moc tvořit. No a to jsou ty okamžiky, kdy se nám povedou ty malá bezvýznamná přání. A náš rozum si poté, co se mu daří tyto drobnosti, začíná říkat, že třeba na tom všem něco bude, i když to stále pořád nechápe. A tyto situace se opakují tak dlouho, až začneme přijímat tento nový svět s jeho novou koncepcí.
A najednou si rozum troufne i na větší přání. Díky malým úspěchům rozum přesvědčíme o tom, že může začít myslet cíleně. A čím více následujeme své vlastní blaho, tím více se nám daří ho také zhmotňovat. A pak se nám otevírají stále nové a tajemnější dveře do neprobádaných území a my se stáváme tvůrci své vlastní reality. A buďme upřímní, když každý z nás bude šťastný a spokojený podle sebe a bude pracovat na verzi své vlastní dokonalosti, tím méně bude problémů na světě. Šťastný člověk neubližuje, naopak svým štěstím nakazí své nejbližší okolí. A tak může poslat dál krásnou představu o sobě samém a svém životě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz