Život je neustálé sebetvoření. Stále znovu přetváříme své vlastní Já podle té nejkrásnější verze té nekrásnější představy, jakou jsme kdy měli o tom, čím opravdu jsme. Nehledejme smysl života ani smysl jednotlivých událostí a situací, které se nám dějí. Sami rozhodněme, jaký smysl pro nás mají. A na základě toho vytvářejme to, čím chceme být.
Díky principu zákona přitažlivosti se často dostáváme do podobných situací tak dlouho, dokud se sami nezměníme. To je princip naší životní Cesty k dokonalosti. Důležité je si uvědomit, že naše představy jsou pouze představy. Takže je na nás, abychom jako tvůrci své reality rozhodli, proč tyto představy existují a pak si vytvořili to, co chceme prostřednictvím těchto vlastních představ prožít. Když to pochopíme, život začne být mnohem čitelnější.
Jsou to jen základní jednoduchá pravidla:
1. Vše v našem světě je nereálná iluze.
2. Tato iluze má pouze takový význam, jaký se rozhodnu, že pro mě má.
3. Jsem produktem svých myšlenek a nastavení. Jsem to, co říkám, že jsem. Všechny události v mém světě jsou takové, jaké říkám a myslím, že jsou.
K tomu všemu je důležité se naučit si udržet svůj vnitřní klid. Ten vede k našemu nastavení, které produkuje pozitivní výsledky. Pro natrénování tohoto klidu je důležité neustále kontrolovat, jak se na jednotlivé události během dne díváme. Každá naše myšlenka tvoří. Proto zpočátku musíme vědomě kontrolovat každou myšlenku tak dlouho, dokud se nestane našim automatickým nastavením tvoření pozitivních myšlenkových vzorců. Tato kontrola nemusí být provázena strachem. Naopak může to být hravý a kreativní proces, když se naučíme jak na to.
Často podléháme iluzi, že potřebujeme určitého člověka (většinou partnera), k tomu abychom byli šťastni. Ale štěstí není zážitek, štěstí je vlastní rozhodnutí. Ke štěstí ani jakémukoliv jinému prožitku nic nepotřebujeme. V okamžiku rozhodnutí ho můžeme prostě začít prožívat. Situace ve vašem životě jsou důsledkem vašich drobných každodenních rozhodnutí.
A to platí i v lásce. Naše láska je jen o našem rozhodnutí. Když tohle pochopíme, přestaneme mít potřebu se zavděčit druhým – partnerům, rodině, blízkým. Pak pochopíme, že naše láska pramení z našeho nitra. Tryská z nás jen tak. Bez očekávání, bez potřeby být opětována. Pak je to čistá skutečná láska. V okamžiku, kdy čekáme na opětování, stává se z toho láska s podmínkou. „Budu tě mít rád, když...“ A už vysíláme do svého okolí signály našeho nastavení. A podle toho se nám potom vrací stejná podmínka. A dostáváme se do začarovaného kruhu nelásky, plného očekávání od druhých. A my se pak jen divíme, proč jsme stále nemilovaní, proč nám to v životě nevychází.
Vždyť přece oni mě musí milovat taky. Ale tím říkáme našemu kvantovému poli, že máme nedostatek, že nám něco chybí. Že nám chybí láska. Takže musíme pochopit jednoduchý princip. Vše co dělám, dělám pro sebe. Když miluji jen tak, budu také milován jen tak. Když rozdávám lásku bez očekávání, bude se mi vracet mnohem víc lásky. Když jsem se učil medicínu, často se mi stávalo, že jsem se neučil novou látku. Naopak jsem měl velmi silný pocit, že se rozpomínám. Že si připomínám to, co jsem už kdysi někde uměl a znal.
Na našich kurzech Techniky Kvantového Doteku Matrixu rozebíráme princip časoprostoru a jeho neexistenci. To, že z pohledu kvantové fyziky je pouze Tady a Teď. Takže je jedno, jestli jsem si vzpomínal na to, co už umím dnes, a tehdy jsem to ještě nevěděl anebo jsem to opravdu už kdysi znal. Ale pokud se takto rozpomínáme v rámci univerzálního vědomí, můžeme se v Tady a Teď rozpomenout na cokoliv. Na lásku. Na štěstí. Na své vlastní osvícení. Na svou božskou podstatu a vlastní dokonalost. Proto se nemusíme bát ničeho a nikoho na světě.
Láska je ta odpověď. Láska jen tak. Nezištná, nepodmíněná, neočekávající. Láska je zároveň tou odvahou, která nám pomůže překonat naše vlastní omezení. Láska k sobě, ke všem bytostem, k planetě Zemi, k celému Vesmíru nám dá skutečnou sílu začít žít život tvůrce. Život v Jednotě.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz