"Poznejte pravdu a pravda vás učiní svobodnými.“ Ježíš
"Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, prav pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti." Jan Hus
Pravda obecně je samozřejmě subjektivní, a každý z nás má pravdu. Jednáme, mluvíme a uvažujeme na základě svých zkušeností, které si neseme napříč životy. Jinou pravdu vyznávali v antické Spartě, kde nedokonalá novorozeňata házeli ze skály, nebo Eskymáci, kteří novorozence namočí do ledové vody, aby zjistili, jestli bude schopen přežít v drsných podmínkách severu. Z našeho úhlu pohledu to může vypadat barbarsky. Ale to je právě to, že každý si neseme tu subjektivní pravdu.
Ale něco jiného je právě ta Pravda z výše zmíněných citátů Ježíše a Jana Husa. To je ta pravda, která se objevuje napříč filosofiemi a vyznáními. Všechna náboženství mluví o své verzi pravdy. Ale pokud se naučíme číst tyto texty z pozice pozorovatele a naučíme se číst mezi řádky, zjistíme, že všichni mluví neustále o tom samém. Jen to říkají právě svými filtry, které získali na základě prostředí a doby, ve které žili nebo žijí.
Pravda prostupuje všechno a vyskytuje se všude a ve všem. Je na nás pochopit tyto jednoduché základní duchovní principy a pak, jak říká Jan Hus, žít podle nich. Protože pak s námi nikdo a nic nemůže pohnout. Pak pochopíme tu úžasnou moc naší duše. Tu čistotu a jednotu, která tím vším prostupuje a nás všechny spojuje. V tu chvíli získáme i určitý vnitřní odstup od všeho co se děje kolem nás. Z herce na jevišti se stáváme divákem v první řadě, který si celé představení užívá stejně, ale už neprožívá to, co se na jevišti děje na své vlastní kůži. Pak získáme respekt k celému životu a stvoření.
Pak si uvědomíme, že tyto hry, které na sobě běžně zkoušíme a hrajeme, jsou opravdu jen hry. Vždyť jsme všichni Jedno. Všichni pocházíme ze stejného zdroje a všichni se do něj zase vrátíme. A teď si tady v této „virtuální realitě“ zkoušíme hru na život. Učíme se vše, co nám život nabízí. A chceme si vyzkoušet vše. Za to množství životů, které jsme už tady prožili, jsme si už vyzkoušeli mnoho.
Ubližovat si i druhým, okrádat i být okrádáni, ale i milovat a být milován. A čím déle tu hru hrajeme, tím víc chápeme, že některé zkušenosti už nepotřebujeme. Přestáváme hrát ty hry moci a manipulace a ukotvujeme se čím dál víc ve svém nitru, ve svém Já. A když to začneme takto prožívat, staneme se těmi skutečnými pozorovateli a tvůrci svých životů. A pak si o to lépe uvědomuje iluze, které jsme před tím brali tak vážně. A s tím přichází i ten respekt.
Respekt, díky kterému nepotřebujeme hrát tyto dětské hry, ale respektujeme ty, kteří je ještě hrát chtějí. Vždyť na to mají právo. Kdo ještě chce, ať je smutný, nešťastný, zlý, jaký chce. Jen my si pak vybíráme, jestli chceme potom hrát s dotyčnými tyto hry, nebo budeme prožívat jinde a s jinými svůj pozitivní vesmír. Protože už víme, že můžeme být šťastní a v pravdě. Je to jen na nás.
O tomto a mnohem více si povídáme na kurzech TKDM. Učíme se vidět základní principy a pracovat podle nich.
S láskou, www.kvantovaterapie.cz